Jak už tomu bývá zvykem, lidé si na Vánoce zdobí svá obydlí různými vánočními ozdůbkami. I já jsem si vyzdobila okna s radostným pocitem, že i kolemjdoucí se na náměstí budou mít na co dívat. Hned od začátku jsem s trochou nadsázky vykládala, že tomu dávám tak den, maximálně dva. Co se tohoto týče, výzdoba mi vydržela skoro měsíc, takže vlastně můžu být ráda.

V poslední době se často mluví o veřejném prostoru. Jenže každý ho chápe jinak a někdo ho zřejmě nechce chápat vůbec. A tak vyjdeme z našich domovů a jsme znechuceni.

Téma, které více či méně rozděluje obyvatele Blatné už několik let, se nyní dostalo do popředí. Výbor regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad schválil pro Blatnou nevídanou dotaci ve výši 60 milionů korun právě na výstavbu bazénu. Jsou tu ovšem mnohá ale.  

V šestadvaceti letech o sobě Petr Švec dává vědět nejen v České republice, ale například i v Německu, Švédsku či Rusku, kam v rámci výstavy soutěže Národní cena za studentský design putoval jeho návrh sady akumulátorového mikronářadí pro modeláře. Student Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni má za sebou ale mnoho dalších úspěchů. Nejen o nich se v následujícím rozhovoru dozvíte více.

V minulém článku jsem se zmiňovala o třídění recyklovatelných materiálů na Blatensku. Nyní s tímto tématem pokračuji, ovšem tentokrát mám k ruce zajímavé informace, které mi prostřednictvím paní tajemnice Jany Kroupové poskytla paní Jana Šustrová z odboru životního prostředí MěÚ Blatná a pan Pavel Srb z TSM Blatná s.r.o. Tímto bych jim všem chtěla moc poděkovat za ochotu a čas, který tomu věnovali.

Většinou, než napíšu nějaký článek, dostane se mi toho štěstí (častěji spíše smůly), že někde spatřím nějaký podnět, nad kterým přemýšlím a případně ho blíže prozkoumávám, aby se nakonec dostal až sem na novinový papír. Nejinak tomu bylo i tentokrát.

Jednou tak přijdu do maringotky, kterou máme na zahradě, a co nevidím - hnízdo! Příště už v něm seděla maminka červenka. Zahřívala šest maličkých vajíček. No a asi za tři týdny už z hnízda vykukovaly malé zobáčky červeňátek. Maminka i tatínek je neúnavně přilétali krmit, a tak mláďátka rostla a rostla, až... Až jsme jednou přišli a ptáčátka nikde. Ale netrvalo dlouho a našli jsme je, jak se schovávají pod starým šicím strojem. I tam je jejich starostliví rodiče létali krmit (nejradši zelenými housenkami z ovocných stromů). Za pár dní se malé červenky naučily létat a teď už je o ně postaráno venku - našli útočiště v živém plotě. No a protože je už skoro nevídáme, radujeme se aspoň z jejich popěvků :)

Adolek Kohn, který se před necelým rokem ve svých devětaosmdesáti letech vrátil na místo, kde bezesporu zažil nejhorší okamžiky svého života, vyvolal svým činem celosvětovou diskuzi. Nevrátil se do Osvětimi jen tak, nýbrž tam se svou dcerou a vnoučaty tancoval. V tričku s nápisem „ten, kdo přežil“ a za doprovodu známého hitu „I Will Survive“ pan Kohn tančil nejen před Osvětimí, ale se svými potomky navštívil i Dachau, Terezín či pražskou Maiselovu synagogu. Většina lidí jeho čin brala s nadhledem a líbilo se jim, s jakou vervou se pustil do oslavy svého života. Samozřejmě se ale našli i tací, kteří celé video odsoudili s tím, že uráží památku všech, kdo při holokaustu zemřeli.

Posledních pár týdnů to bylo až k neuvěření, někdy ke zlosti, jindy až k pláči, zřídka kdy ke spokojenosti. Hned první den, co mi byl zadán úkol napsat pojednání na etické téma, jsem se rozhodla, čemu se budu věnovat: běžnému životu a hlavně chování běžných občanů. Stačilo se prostě dívat kolem sebe.

Ve druhém díle blatenských proměn uvidíte dvě dvojice fotografií dříve a dnes. Děkuji panu Jiřímu Opavovi z Blatné, který mi poskytl fotografii náměstí J. A. Komenského z roku 2004, načež už pro mě nebyl problém vyfotit současnost a tím vás potěšit. Druhá dvojice ukazuje domy na náměstí Míru s rozdílem 25 let!

Díky panu Jiřímu Opavovi, který mi poskytl další fotografie z dřívějšího vzezření Blatné, vám po delší době můžu ukázat další blatenské proměny. Dnes se můžete podívat do tří odlišných míst, jež spojuje jedno společné: za pár let se změnily skoro k nepoznání.

Když se řekne pošta, každý si určitě vybaví dopisy, pohledy, balíčky, již zrušené telegramy, složenky, reklamní letáky, krabice atd. Co je ale společným rysem? Papír.  

Většinu fotografií Blatenska, které z dřívějších dob mám, jsem vám už na těchto stránkách ukázala. V každém článku (v Blatenských listech) jsem žádala kohokoli, jestli by mi neposlal další staré fotografie, abych mohla ve focení dnešní podoby Blatné pokračovat. Jsem moc ráda, že se ozval pan Jiří Opava a poskytnul mi následující fotografie, a to jak z let 1984-1986, tak ze současnosti! Ráda bych mu touto cestou poděkovala, že byl tak ochotný a půjčil mi nejen staré fotografie, ale dokonce nafotil i dnešní podobu oněch míst.

Jihočeské město Blatná (okres Strakonice) se zdá být stále stejné, ale není tomu tak. Za posledních několik desítek let se některé jeho části změnily k nepoznání. Zvu vás všechny na prohlídku šesté - a co se této série týče i poslední - části...